V pár slovech by se to asi dalo ohrnout následně… Voda studenější, než loni. Nejodvážnější byly děti. Lezenice klasicky parádní. Nejrychlejší byli Rishad a Dominik (nevim, proč maj lezci tendenci silnejm ženskejm pochlapovat jména…) Největší bezmoskovost z loňska potvrdil Matěj Hlaváček. Největší překvapení vyběhlo z Jokeřího stánku. Překvapením rozhodně nebyla nejnahatější lezecká show, která dle zákona proběhla po dvaadvacáté hodině…

Bylo to klasicky 1000 ostatně jako všechny akce, v kterých má prsty Saly (ano, ten z doktorky Quinnový), Míša Dvorská a Olin Klapal.

Počasí letos nepřálo tolik, jako minulý rok. Konkrétně v pátek jsme v péřovkách zírali skrz mlhu na lezecký potěr, který se vůbec nebál vrhat do chladných vod. Klobouček!

V sobotu ráno pršelo a mlhy asi ještě přibylo, ale dopolko se to protrhalo a teploty se zvedly na míru koupánívhodnou.

V rozlezech všichni taktizovali, nikomu se nechtělo do vody a ideální program (ruko-noho sled) se ladil, diskutoval i tajil.

Jít zprava nebo zleva? Ženský, chlapi. Každej si nakonec našel svůj optimál.

Jakmile začaly kvalifikační boje, kde se jelo na nejlepší čas, šla opatrnost stranou. S touhou ušetřit pár setin, po finálovém tlačítku skákali téměř všichni. Jediný, kdo se po něm vrhnul, strefil a následně přistál zpátky na odrazové struktuře a neskončil ve vodě, byl Spilkyn. Tenhle masterpiece se už asi nikomu dalšímu nepodařil…

V rámci reprezentace Jokera jsem samozřejmě nastoupil do závodu – bez formy a bez ambicí. U startovních chytů jsem se potkal s Domčou Dupalovou, která mě po přátelském pozdravu o několik desetin přelezla.

A divíš se, že z kvalifikačních cest nemám jedinou fotku shora? :D

Posměšky od kolegů a ješitnost zřejmě zažehly plamen pod kotlem. Nahromaděná pára mě dotlačila až na neuvěřitelné čtvrté místo… A pak že pochlastávání ve stánku a nošení sudů nedává! Ruším balknu a objednávám víc sudů. ČÍM VÍC, TÍM VÍC!

Pro první místo si dost suverénně dolezl Rishad Khaibullin.

S ještě větším přehledem vyhrála Dominik Dupalová (sory Domčo), která kvalifikačníma časama natrhla zadel i polovině chlapů.

Skoky si letos dvojitym bekem povodil Olda Klapalu, kterýmu zdatně sekundoval Matěj Hlaváček. Ten i letos předvedl, že se nebojí hodit záda :D

Po vyhlášení se hudebního kormidla ujal Kuba Křovák a slušně nám to nasázel. Zmítali jsme se dlouho do noci. Jediné, co přerušilo tanečky, byla již tradiční doslovná exhibice po desáté. Štencly se mihaly jak na stěně, tak při skocích. Do davu zamrkalo X medvědích očí. Prostě okulahodící počin :D

V neděli bylo tak krásně, že jsme dost seriózně uvažovali o vyhlášení druhého kola závodů. Nakonec zvítězil rozum, šlachy a játra a shodli jsme se, že to necháme zas až na příští rok.

Krásný víkend, krásní lidé, skvělá zábava! A pak si nedělej, co tě baví… ČÍM VÍC, TÍM VÍC

Čéžuš!

Foto: Zdenda Sekanina

Text: Pepíno Hosťa

 

Příběh začíná před pár měsíci u Buryho v ložnici. No fakt! Přesně takhle mi to vyprávěl…
Zdálo se mu, jak po zemích neprobádaných putoval PraJoker Vzdech. Jednoho krásného, slunného dne vylezl na kopec ne vysoký, ne nízký a řekl: “To je ona, země zaslíbená, jablkem a dobrou zábavou oplývající!“ Nebylo to nijak zvlášť epické, protože si to řekl sám pro sebe, ale alespoň to dal polohlasně, jakoby… Kopec pojmenoval Strejc, přestože na to neměl žádné právo a putoval dál…  Pak se Bury s trhnutím probudil a věděl, co musí udělat… dát si mléko, trochu strdí a následně se pustit do spřádání plánů na Tour de Strejc!

Poctivá Jokerovina tu už nějakou dobu nebyla, tak jsem se musel perexem lehce rozpinknout. Jestli tě to nudilo, tak dál ani nečti. Lepší už to nebude!

Na kopci se sešlo početné obecenstvo. Šak eště aby ne. Bylo na co koukat.

Na svahu se proháněla zajímavá sebranka.

Kočandy z Merklovic AKA námořnice na škuneru.

Freedomáci v Peace vaně zažívali Nirvánu.

Johny the Bell, kterej si za malotraktorem táhnul vykalený barbíny.

Nutný detail!

Bury, kterej měl tolik práce s přípravou, že mu nezbylo, než závodit na sekačce, s kterou ještě dopoledne upravoval závodní trať. A to je taky čistá pravda!

Uhnavson na svojí meditační desce s kolečkama? Jako v turečáku valit z kopce, na to už člověk musí mít odříkanejch pár manter…

Nikys Princezna Koloběžka druhá

Rodeo borec na doma uvařenym stroji. A pozor! Jako jeden z mála, s opravdu funkční brzdou.

Dáma na Libertě s dvoukolákem. Teď když si to po sobě čtu, tak u tohohle popisku jsem si představil starou paní s fialovejma vlasama, jak si to v tvídovej sukni valí na Libertě a táhne za sebou dvoukolák. Samozřejmě velmi noblesně, jako správná dáma… No a von to přitom rychnovskej vejlupek vod Spottenu, kterej s kámikem svařil zběsilost, na kterej zásadně jezdili po zadních. To se jim bohužel vymstilo, takže jedno kolo zlomili a museli to doklouzat na longu…

 

Druhej freedomák drandil v důmyslnym konglomerátu skříně, prkna, nějakej větve a dvou BMXek. To bylo hodně rafinovaný. Když prosvištěl cílovou páskou, tak jsem od stánku viděl jen vzduchem poletovat kukuřičný klasy. Je jasný, že je pak sbíral do kabele a doma si je k véče uvařil a vomastil máslem. Což mu s odstupem času dost závidim…

Celou taškařici vyhrál Míňa na profesionálním stroji stájové značky Joker Cider, což je v pořádku. Obhájil tak prvenství ze zimní tour.

S majkem u huby to hecoval Čiči la la pi pi Piňon, kterej tomu v průběhu dne nasadil několik korun. Při hlasitějším zvuku jsem ještě večer měl tendence zvedat levou nohu, ale už to přešlo. No a do teď mi není jasný, jestli vykřikoval pusy, nebo pussy… Jestli mi to v komentu může někdo objasnit, tak budu  rád ;)

DJ v kooperaci s Šeďourem to rozpálili do běda! A to není překlep. Ty my si v Jokerovinách nemůžeme dovolit!

Na kopci hrála spousta pecek, který jsem dlouho neslyšel a pár songů, u kterejch sem se i lehce červenal, ale to nejspíš bylo tim, že mi to dělalo dobře…

 

Přesto, že proběhlo pár držkopádů, tak vše skončilo s úsměvem.

No a co k večerní párty? Nic! Kdo nebyl, tak je truhla… Každopádně já se eště teď vlnim v bocích.

Jo a jestli si vzpomínáte, jak se na kopci tleskalo Burymu s Uhnavkou. A oni jen tak jakože paprlapá a jakoby nic? No tak to je klasika… Práce s tim měli možná i čtyři prdele! Tak je nezapomeňme ještě párkrát potláskat po rameni ;)

Díky kuci. ČÍM VÍC, TÍM VÍC!

 

Společně s HUDYm jsme dohlíželi, jak koedukovaná skupina skialpinistů pícháním zachraňuje desky zavalené simulující lavinou. Cože? Nesmysl, nebo čistá pravda?

Nultý ročník workshopu a následného závodu v lavinové záchraně byl povedený. Sešla se různorodá skupina lidí. U stánku se nám otočili jak profíci od horské služby, tak úplní začátečníci. Všechny však spojoval široký úsměv. Ono na akcích podobného typu to tak zkrátka bývá. Trolové a hejtři se takovým akcím většinou vyhýbají.

Simulující lavina?

Rolbou a lopatama nahrnutá hromada sněhu – cca 20x10m.

Zavalené desky?

Jako brigošek jsme si za život vyzkoušeli dost, ale nechat se zasypat pod dvoumetrovou hromadu sněhu by se asi nechtělo nikomu. Proto na scénu nastupují elektronické desky, které zachytí, když do nich narazí lavinová sonda. Do simulující laviny borci z FTVS, kteří na celý závod dohlíželi, zahrabali dvacet snímacích desek. Každému účastníkovi pak dálkovým ovládáním aktivovali vždy dvě jiné.

Jak funguje závod?

Spustí se desetiminutový limit a do laviny naběhne „zachránce“ s pípákem a píchací sondou. Jakmile sondou trefí obě aktivované desky, tak se zastavuje čas.

Co jsme odposlechli od stánku

Profi záchranáři na zkouškách lavinové záchrany mají v podstatě stejný test. Obě desky musí najít do pěti minut.

Pozitivní bylo, že všichni účastníci stihli obě desky najít do stanoveného limitu deseti minut. Většina se vešla i do limitu pěti minut. Nejrychlejší borec to stihl za minutu a třicet tři vteřin, což je nejspíš na Guinessovku! Ostatní stupně vítězů i u holek byly obsazeny časy lehce nad tři minuty.

Památné hlášky

Sice jsem mu vypích voko, ale přežil.

Poslední záchranář vyráží do laviniště! Ostatní závodníci své „oběti“ našli ve stanoveném limitu. Tak uvidíme, jak se s tím nejmladší účastník popere. Aneb jak lehce vystresovat posledního účastníka :)

A všichni tam píchají jako o život.

A jeden interní:

„Fakt jsi řekl MAŠT?“

„Ano, řekl jsem MAŠT.“

Od soboty tedy u Jokeřího stánku už nenajdete mošt, alébrž  jablečný mašt. Zní to mnohem lépe.

Radost z příjemně prožitého dne nám pokazily zprávy o tragédii ve Švýcarsku… Opatrnosti na horách není nikdy dost. Naposledy vydechnout při milované činnosti, je však snem mnoha z nás. Čest jejich památce.