Z každého litru vytočeného Jokera koruna na obnovu jištění na českých skalách. Brilantní myšlenka, krásná spolupráce, elegantní provedení. Ale!

Joker + ČHS

Že jste si na své domácí stěně chtěli dát Joker Cider, ale oni ho neměli? Víme o tom a sypeme si popel na hlavu. Po raketovém startu nás zabrzdila technologie. Sudový Joker vyšel na jedničku a většina lidí, která ho prvně ochutnala, slastí mlátila hlavou o zem. V půlce srpna jsme tedy vyhodnotili, že je čas nacpat Jokera do lahví a začít do toho šlapat ještě o něco víc zhurta. Jenže ono to nebylo tak snadné. Vypadalo to, že problém vyřešíme rychle, takže jsme spustili spolupráci s ČHS. „Do začátku září to přeci v pohodě stihneme…“

No co vám budu povídat. Konec listopadu a lahve ještě stále nejsou. Ale už se to blíží. Už to bude! Mua ha ha.

kličky v rovném postupu

Za léto jsme si sami na stánku prodali přes deset tisíc litrů. Jenže podzimní ochlazení, nedostatek fesťáků a hlavně absence lahví nás trochu sundala. Kolik hospod a stěn čeká na lahve? Radši to ani nebudeme počítat…

Suma sumárum jsme do konce listopadu prodali něco přes dva tisíce litrů. Na pár kruhů to teda ČHSku hodí :) Nicméně jak je patrné z nadpisu, tohle bylo první kolo. V roce 2016 bude další, tentokrát už s lahvičkama! V kuloárech jsme navíc zaslechli cosi o zapojení HUDYsportu. Těšte se!

 

Překlad do lezeckého hantecu:

Trénuješ. Trénuješ fakt hodně a rychle se zlepšuješ. Taková klasika u začátečníků. První jarní výjezd do skal – sice lezeš jako tatar, ale o stupeň a půl nad svým podzimním maximem. Hell yeah!

Trénuješ ještě víc a naplánuješ si třítýdenní výjezd s bandou do skal. Po nocích nemůžeš spát, protože se tááák strašně těšíš a taky tě tak trochu divně bolí loket.

V práci si dovolenou zamluvíš radši už měsíc a půl dopředu, na dveře na záchod pověsíš plakát s Adamem, zatejpuješ prsteník a vyrážíš na bouldrovku. A ejhle. Při doskoku do lišty ti nějak divně luplo v prstu, ale nic hroznýho. Ani o tom nevíš, ale radši se už dolezeš v lehčím. V noci opět moc nespíš, protože v prstu cuká a do Francie jedeš už za pět týdnů…

No nic, tak to opuchlo, no… Ibalginová kůra, Chlorela, Wobenzym, BCA a radši teda budeš jen shybovat na hrazdě se závažím.

Kámoši vyprávěj, jak bylo ve skalách, co vylezli a kam se určitě budeš muset podívat. „To se ti bude líbit. A s tvojí formičkou bys to moh i smahnout na vonsajt…“ Posmutněle usrkáváš sachariďák, usmíváš se jako sluníčko, zatím co uvnitř trpíš jako zvíře a nevědomky si půllitrem chladíš pobolívající loket.

Tři týdny do odjezdu a dvě noci jsi nespal, jak tě bolí lokty a to jsi byl už třikrát na laseru a dvakrát na ultrazvuku. Je čas objednat se k Hebelkovi.

Ale pane dochtore, já mám za čtrnáct dní jet do Francie. Nehraná lítost ve Filipových očích je však všeříkající.

Chodíš běhat, plavat, domácí TRXko už máš skoro prošoupaný a koncem srpna začínáš koketovat s myšlenkou na lezení po madlech.

Na konci října vyrážíš po mnohaměsíční pauze na jedno z posledních lezení do Labáku. Nastupuješ do epesní linky, kterou ti doporučil kámoš, a těsně pod prvním kruhem ušlápneš stup. Při dopadu mezi kořeny ti prasknutí v kotníku jednoznačně ohlásí, že na laso se znova navážeš až někdy v lednu…

Lezení miluješ, takže si prostě počkáš. Co jinýho se asi tak dá dělat? Přece to nepověsíš na hřebík!

 

Přátelé, mějte nás rádi, lezte, smějte se a buďte dobrý.

Čím víc, tím víc…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*