Na konci listopadu minulého roku přišel Pepíno ráno do našeho provizorního kanclu, rozuměj mého obýváku, a vytřeštil na mě oči a řekl: “Ty seš sjetej.” a já neméně vytřeštěně: “Bowie vydal novou píseň, já jsem nespal, ani nevím kolikrát jsem ji od večera slyšel.” Posadil jsem ho a hypnóza začala i u něj. Ano, byla to píseň Black Star a ano pak s námi trávila dalších 14 dní, snídali jsme ji, obědvali i večeřeli.

davidbowie salute

Dnes ráno (rozuměj odpoledne bo jsem nemocen půl noci blouznil v horečkách) přišel Pepíno a trochu opatrně mi rozespalému sdělil, že Bowie umřel. První co mi proběhlo hlavou bylo: “Skvěle.”, ale řekl jsem “To je v pořádku, jinak by to nedávalo smysl.” Pepíno se zamyslel a dodal: “No, to je fakt.”
Umět umřít moc lidí neumí a myslím, že David Bowie to udělal v takovým stylu a s takovým načasováním, že v nás nenechal jedinou pochybnost, že s vesmírem to měl sehraný a byl sám sebou do poslední chvíle.
Díky za vše!

A ty tři jedničky, tři citáty a pecičky od mistra:

„The truth is of course that there is no journey. We are arriving and departing all at the same time.”

„I don’t know where I’m going from here, but I promise it won’t be boring.“

„I’m always amazed that people take what I say seriously. I don’t even take what I am seriously.”

by Nigga

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*