ZDE SI MŮŽETE PŘEČÍST
ZCELA PRAVDIVÝ A NEPŘIBARVENÝ PŘÍBĚH
O VZNIKU NAŠICH LIMONÁD A CIDERU
Celý příběh začíná již na počátku čtrnáctého století. V osadě na břehu řeky Orlice se narodil malý Josef. Chlapec vyrůstal v městečku později Kostelec zvaném. Zde s rodiči obdělával půdu a staral se o jablečný sad.
Zamiloval se do moštu a kvašeného jabčáku.Chlapec dostal do vínku řádnou porci selského rozumu, ostrý jazyk a dobrodružnou povahu. Netrvalo tedy dlouho a vydal se do světa na zkušenou.
V Hradci Králové, kde se učil latinsky a pomáhal se stavbou Katedrály svatého Ducha, si ho všiml anglický šlechtic. Host Karla IV. zde byl domlouvat jakýsi politický sňatek. Josefa si rychle oblíbil a začal mu říkat Joe. Pro jeho smysl pro humor se však přezdívka brzy změnila na Joker.
Netrvalo dlouho a Joker se dostal až na královský dvůr, kde se střapatou čapkou s rolničkami bavil samotného krále a císaře. Karel si Jokera zamiloval. Často s ním diskutoval, ukazoval mu mapy a učil ho francouzsky. To se hodilo, když ho Josef doprovázel na cestách.
Jokera Francie zasáhla přímo do srdce. Nejen kvůli tomu, že se zde hojně pil jabčák, zvaný cidre, ale kvůli celkové náladě a překrásné přírodě. Proto se zde rozloučil se svým přítelem a vydal se na pouť ke Středozemnímu moři.
Jednou v parném létě v Provence, se mu protrhl měch s vodou. Žíznivý Joker ne a ne potkat studnu. Posadil se tedy na kraj levandulového pole a z mošny vytáhl lahvičku jakéhosi likéru, který před pár dny vyhandloval. Absinth prý…
Probral se až v malé chaloupce, kde mu dobrá stařenka nalévala lahodnou levandulovou limonádu. Pamatoval si jen, že se nebe zabarvilo do žluta a on vyděšený jako kuře uháněl někam do úkrytu. Celou dobu se však musel prodírat levandulovým lesem, jehož stonky a obrovské fialové květy se pnuly až do nebes. Úchvatný a zároveň děsivý pohled.


Neuplynulo ani deset vteřin, co se Joker dotkl nohou afrického kontinentu a už měl průvodce. Shaka byl mladý truhlář, který před lety přišel o prsteník, prostředník a ukazovák na levé ruce.
Jokera vždy zdravil specifickým zakýváním zmrzačenou levičkou, kdy měl malík a palec roztažené co nejdál od sebe. Nepříjemné zranění mu však nebránilo v jeho vášni. Shaka na tenkém prkně oválného tvaru plaval v moři a snažil se na něm sjíždět vlny. V parných večerech Jokera hostil svojí specialitou – ledovým čajem z ibišku a máty.


Joker s Picolem se rozdělili. Čech mířil do pralesů na jih a Ital na západní pobřeží.
Čas strávený popíjením Maté z vydlabané dýně, žvýkáním lístků Koky a popíjením různých vývarů z čarovných lián Jokerovi neskutečně utíkal. Měl pocit, že v Amazonii a na mayských pyramidách strávil snad stovky let.

Na západním pobřeží Ameriky ho přivítal starý známý Picolo. Francesko ho pohostil vlastním receptem Ambrosie nazvaným prostě Root Beer. Jeho inovací bylo přidání vanilkové zmrzliny. Také mu ukázal svoje kávovníkové sady a pražírnu. Malý šálek silné kávy stočené průtahem vodní páry skrz jemné sítko byl vynikající. Francesko jej neskromně nazval Picolo.
Joker příteli ukázal lístky Koky a sdělil, že si myslí, že nápoj z červeného vína, koalových oříšků a těchto listů, by mohl být vynikající. Picolo si to pečlivě zaznamenal a uložil do trezoru. K této receptuře se údajně až spoustu let po Picolově smrti dostal jakýsi lékárník a slavil s ní obrovský úspěch. Dokonce se to ani nestalo v městečku pojmenovaném po šikovném italském obchodníkovi – San Francesko, ale kdesi ve vnitrozemí La Floridy.

Joker mířil na dálný východ, takže musel pokračovat dále na západ. U pobřeží Japonska zažil asi největší námořní bouři v životě. Jeho spolucestující Mokusami Hokusai byl tak hysterický, že jej Joker popadl za zátylek, nasměroval mu pohled na horu Fudži a klidnými slovy o její kráse ho upokojil. Pro muže to byl tak intenzivní zážitek, že se s rodinou nastěhoval k hoře a jeden z jeho prapravnuků (Kacušika) se v rámci své umělecké tvorby zaměřil zejména na horu Fudži a také nahé ženy, což vůbec nesouvisí s tématem. Nicméně jeden z obrazů velké vlny, inspirovaný jejich rodinnou historkou, se stal ikonickým.
Při plavbě do Indie se setkal s Britským přírodovědcem First Fleetem, který se vracel domů. Po cestě se mu chlubil mnoha vlastnoručními ilustracemi živočichů, které na svých cestách potkal. Jokerovi se hrozně líbil Australský šedý medvídek Panda a Čínský černobílý medvěd Koala. Až po mnoha letech se při cestě přes Čínu dozvěděl, že to Fleet pomotal a pojmenoval je naopak. Prvotně uložených vzpomínek na exotické medvídky se však Joker nikdy nedokázal zbavit a tak velmi často čínskou Pandu jmenoval Koalou a naopak australského vačnatce Pandou.

